Duben a květen 2007
Přelom dubna a května je asi vhodným časem pro pořádání různých tématicky zaměřených trhů. Vcelku dobře vybraný čas, už je hezky a lidi ještě nevyrazili na prázdniny, tak proč je nenalákat na nějakou tu akci.:)
Protože jsme ani my jsme neměli úplně jasně stanovený plány, využili jsme nabídky a to hned dvakrát. Ale znáte to, když dva dělají totéž nemusí to být stejné. Jak rozdílné byly hrnčířské trhy v Nelahozevsi a o pár dní později v Berouně.
Jak už je zmíněno výše navštívili jsme hrnčířské trhy. Na konci dubna (přesně 21. dubna ) jsme se vypravili do nedaleké Nelahozevse. Osobně jsme už minimálně jednou v rodišti A. Dvořáka byla právě v souvislosti s hrnčířstvím. Nejdříve to vypadalo, že by nás mohlo hrnce shlédnout více, ale nakonec jsme tam byli sami s Lubošem. Sešli jsme se po obědě v Kralupech a autem se dopravili k zámku. Někdo se možná divíte, proč autem, když zmíněná vesnici je za humny. Důvod je jednoduchý, chytli mě záda (ranní natírání mříží v předklonu si vybralo svou daň.)
Pod zámkem už bylo mraky aut, proto nám chvíli zabralo než jsme našli místečko k zaparkování. Nakonec se nám to povedlo u místního hřbitova.
Při zaplacení vstupného jsme dostali 6 korálků, kterými jsme jako ostatní měli rozhodnout o „nejlepším hrnčíři“.
Na malém plácku před vstupem do zámku byly stánky, kde byly nabízeny hrnce, hrníčky, vázy… prostě všechny možné věcičky vypálené z hlíny. Ještě před vstupem na nádvoří jsme sešlí pár schodů a dostali se do parku, kde byly připraveny různé dovednostní soutěže pro děti. Krom jiného také ukázka sokolnictví. Zrovna začínal výklad a tak jsme si našli místo s pěkným výhledem a poslouchali. Ukázky „výcviku“ byly velmi zajímavé.
Když všichni ptáci přistali zpět na svých bidýlkách pokračovali jsme v prohlídce. Vyšli jsme pár schodů zpět na „hlavní“ cestu a vstoupili na nádvoří. Zde opět byly nějaké ty stánky, hráli zde dudáci a také bylo nabízeno pro mlsné jazýčky.
V rohu jsme nalezli místo, kam jsme mohli naházet vyfasované korálky a rozhodnout tak o osudu některého z vystavovatelů.
Slunce sice svítilo, ale ve stínu byla docela zima a foukal studený vítr. Z tohoto důvodu jsme se ještě jednou prošli podél stánků (hezky tam hřálo sluníčko).
Když se začali hlásit naše žaludky o pozornost zjistili jsme, že nám ostatní návštěvníci už všechno snědli. Jak se říká, kdo pozdě chodí sám sobě škodí.
Pro zahřátí (nepomohl mi ani pohyb na slunci) jsem ochutnalo teplo medovinu.
Na chvíli jsme si sedli na lavičku v parku u rodného domu A. Dvořáka. V místním stánku jsme si dali pěkné propečenou klobásu a následně se vydali k auto. Kolem páte jsme se rozloučili v Kralupech.
Příjemně strávený den, tedy až na tu zimu. To je když člověk zapomene na pranostiku, březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem.
Příště by to chtělo zajít na „kamnářské trhy“ J
Při debatě o nelahozevských trzích mi bylo jedním známým doporučeno: „Když chceš vidět opravdové hrnčířské trhy, zajeď na začátku května do Berouna“. Nejdříve jsem si říkala, že mi ty hrnce až tak nepřirostly k srdci, se přeci nebudu trmácet do město na Berounce. Ale znáte to, červík se v hlavě probudil a stále hlodal a hlodal… Nakonec mi přišlo jako dobrý nápad udělat si výlet do ne až tak dalekého města. Rozeslala jsem pár vzkazů a mailiků, abych zjistila, kdo se přidá. Nakonec jsme jeli jen ve třech. Ke mně a Lubošovi se připojila i Jindra (na ostatní chlapy to asi moc nenadchlo). Ráno 5. května jsme vyrazili kolem deváte z Kralup směr Kladno a Beroun. Cesta ubíhalo, v sobotu ráno nebyl žádný provoz.
Až mě překvapilo, jak rychle jsme se ocitli v „cílové stanici“.
Trochu jsme se obávali, jak se ve městě zorientujeme a kde najdeme místo na zaparkování. Pro jistou jsme si vytiskli část mapy tohoto okresního města. Nakonec jsme přijeli, ale úplně z jiné strany a mapa nám byla ze začátku tak nějak na nic. Nicméně značení záchytných parkovišť bylo velmi dobré. Parkoviště jsme našli bez větších problémů. Jednalo se o nějaký plac místních dopravců. Velmi překvapivý byl poplatek za ponechaní aut… 12Kč na den. Asi jim nešlo o kšeft až na prvním místě jako všude jinde.
Úzkými uličkami jsme se propletli až na náměstí, kde už to hrnčířsky žilo. Oproti Nelahozevsi zde bylo mnohokrát více stánků a příjemná zjištění bylo, že nikdo nevybíral vstupné.
V klidu jsme si vše prohlédli, nakoupili nějaké výtvory( 2 vázy).
Beroun je krom jiného znám medvědáriem (medvěda mají ve znaku města i místního hokejového klubu). Byl by hřích nenavštívit tuto atrakci, když už jsme se v tomto městě pohybovali.
Nejdříve jsme netušili, kde televizní hvězdy(hlavní postavy večerníčků o medvídcích) přebývají. Na rohu náměstí bylo informační centrum. Bohužel bylo zavřené, ale ve výloze byly vystavené mapy J Udělali jsme si představu, kde se cíl naši další cesty nachází.
Na náměstí jsme zjistili, že jsou všude ukazatele na Medvědárium a rozhlednu.
Vše se nacházelo na jediném kopci ve městě. Zdolali jsme pár výškových metrů a už jsme stáli před ohradou s Kubou, Vojtou a Matějem. Bylo sice pod mrakem, ale teplo a tak medvědi byly nějací unavení a jen ležely a ležely.
Po pár minutách jsme se odebrali na městkou rozhlednu. Jedná se, dle mého názoru o nepříliš starou stavbu. Usuzuji dle modernějšího vzhledu (raný komunismus J)
Výhled do kraje byl docela pěkný, i když viditelnost nebyla vlivem nízké oblačnosti dobrá. (ale město a přilehlé kopce jsme viděli J)
Při cestě zpět do centra města jsme se ještě zastavili u „chlupáčů“. Ti ale stále spaly J)
Na náměstí jsme zakoupili něco na posilněnou a začali hledat cestu zpět k autu. Ani jednou jsem nezakufrovali a auto našli na místě, kde jsme ho ráno ponechali.
Po cestě zpátky jsme navštívili pizzerii v obci Rudná. Nejdříve jsme seděli na zahrádce, ale začalo krápat, proto jsme byli nuceni přesunout se dovnitř. Ale to také nebylo na škodu J
Příjemně najedeni jsme najeli zpět na dálnici a uháněli směr Praha.
Po menších zmatcích v odbočení jsme se ještě zastavili v OC Šestka. Prošli jsme pár obchůdků. Zbývalo nám pár kilometrů do Kralup, kde nás kolem páté Luboš vysadil a pokračoval sám v cestě domů.
Nakonec nám ani počasí nezkazilo májový výlet.
Pozn. Příště by to chtělo aspoň jeden foťák J